Miluše Urbanová: Kolo jako léčba

Kolo Aktuálně
14. 11. 2016 Jitka Vrtalová
Paní doktorka Urbanová. Foto: Jiří Juřík
Paní doktorka Urbanová. Foto: Jiří Juřík

K tomu, aby vznikl následující rozhovor, pomohla náhoda. Jeden náš kolega při svých cestách Prahou potkal cyklistku, která šlapala do kopce, jen proto, aby jej následně sjela a vše se opakovalo. Řeknete si, nic zvláštního, prostě trénovala, jenže oné jezdkyni je přes šedesát, a takto, a nejen takto, jezdí na kole denně. Slovo dalo slovo a můžeme vám tak představit doktorku Miluši Urbanovou, která je sice vystudovaná veterinářka, ale následně se věnovala biologii a vědecké práci. Zde je její příběh.

Můžete nám hned na začátku prozradit, proč každý den zdoláváte několikrát za sebou trasu z Barrandova do Prokopského údolí? Trénujete na seniorské závody nebo si stále udržujete štíhlou postavu?
Ale ne, vše je mnohem prozaičtější. Takto se léčím. Jsem totiž po třech operacích páteře. Před několika lety jsem spadla ze stromu a dopadla na natažené nohy. Odnesly to dva bederní obratle, následovaly nejrůznější operace, jedna dokonce experimentální. Vyndávali mi kousky kostí z míšního kanálku a byli rádi, že se vůbec pohybuji. Já samozřejmě ještě více. Ale s operovanou páteří se musí hýbat, ale nepřetěžovat. Tak jsem začala řešit, co s tím.

Jízda na kole tedy nebyla první volbou?
Nejprve jsem běhala, ale nárazy mi nevyhovovaly. Pak jsem chodila na výlety, a to hodně. Chodila jsem po lese, tam je měkký podklad, třeba pět hodin v jednom kuse, ale objevily se problémy s dolními končetinami. Tak jsem začala jezdit na kole, což mi dělá dobře. Jízda na kole mne udržuje v kondici, takřka při životě. Zkrátka se takto svým způsobem opravdu léčím, což ale doktoři za léčbu nepovažují.

Vaše „léčba“, jízda na kole, jak jsme naznačili v úvodu, je poměrně přísná.
Zhruba pátý rok jezdím denně z domova na sídlišti Barrandov přes Klukovice dolů do Prokopského údolí a zpět nahoru, to vše desetkrát. No a jezdím denně, celý rok. Nyní jsem již zvyklá, tak to vyšlapu.

Zde bychom do rozhovoru rádi vložili několik údajů. Paní doktorka Urbanová letos oslaví šedesáté třetí narozeniny a je již pět let v důchodu. Sjezd z Barrandova do Prokopského údolí a cesta zpět měří celkem asi 2,6 km a znamená překonat převýšení 75 metrů. Celkem tak tato dáma každý den zdolá 26 km, při kterých vyšlape 750 výškových metrů. Za  rok je to skoro devět a půl tisíce kilometrů…

Nabízí se logicky další otázky. Opravdu jezdíte, i když mrzne?
Ano, ale to se samozřejmě musí dávat velký pozor. A nesmí být led, jako tenkrát v Mariánských Lázních, když jsem sjížděla z Kladské, tak v zatáčce jsem uklouzla po ledu. No dopadlo to dobře, i když nevozím helmu.

Na kole tedy jezdíte i jinak, než „léčebně“ doma v Praze? Je pro vás kolo i dopravní prostředek, co třeba dovolené?
Kolo je pro mne nejen rehabilitační, kondiční záležitost, ale skutečně i dopravní prostředek.  Zrovna včera (rozhovor jsme dělali v polovině dubna) jsem jela na kole za maminkou do Buštěhradu. Jela jsem dolů na Smíchov, pak nahoru na Petřín, do Dejvic, skrz Šárecké údolí a přes Přední Kopaninu a další vesničky a jsem tam. Popovídám si, odpočinu si a jedu nazpátek. Je to moc pěkná cesta, jen přes ten Smíchov je to horší, zde se jede v provozu a musí se opatrně a hlavně dávat velký pozor. Když pak jedu zpět, v Dejvicích nasednu na tramvaj, abych nemusela znova přes celý Smíchov. Jsou na mně hodní, ještě mně nikdy z tramvaje nevyhodili

Zde jsme museli paní doktorku na chvilku přerušit a ujasnit si, spíše ji informovat, jak je to s dopravou jízdních kol v pražských tramvajích. Paní Urbanová má opravdu velké štěstí na tolerantní řidiče tramvají, ale ve směru z Dejvic až následně přes Smíchov by s kolem v tramvaji správně neměla co dělat. Na své trase by mohla využít pouze úsek z Dejvické do zastávky Divoká Šárka a při cestě domů ze zastávky Nádraží Smíchov až nahoru na Barrandov. To vše ještě za určitých podmínek, je zde například časové omezení atd. Veškeré podrobnosti o přepravě kol nejen v tramvajích, ale i v ostatních prostředcích PID naleznete na internetové adrese: http://www.dpp.cz/skolem/.

 Na kole jezdím i na dovolenou. Vpředu mám košík a v něm vozím našeho jezevčíka, chvilku se veze, chvilku běží. Na Šumavě se nám dobře jezdilo. Projela jsem okolí Přimdy, Slavkovský les je také pěkný, ráda jezdím okolo Prahy podél Vltavy.

Jezdíte na kole i po Praze?
Dolů do Prahy zajíždím co nejméně. Jsem alergička a dole ve městě, kde je hodně aut a pyly jsou obalené jejich zplodinami, mi to nedělá dobře.

Jaké další aktivity ještě provozujete, mimo jízdy na kole?
Hodně plavu. Každé léto jezdím na dva měsíce do Řecka k moři. Mám to štěstí, že mám zde provdané dcery, které mi u moře zajistily skromné bydlení, kde žiji a vařím. Každý den jsem pak tři až pět hodin v moři. Zde nejraději jen na místě kopu nohama a mávám rukama a nechám se pozorovat rybami, i delfín se na mne díval.

Paní doktorka Urbanová je evidentně takzvaný aktivní senior. Navíc se dokázala poprat se zdravotními problémy, které měla a nebýt jízdního kola a jiných pohybových aktivit, ale i pozitivního přístupu k životu, problémy by zřejmě vítězily. Proto na závěr pokládáme poslední otázku.

Máte nějaký vzkaz nejen pro své vrstevníky?
Ať se lidé hýbají, co mohou. Plavání, jízda na kole. Zlepšuje to nejen fyzickou kondici, ale i náladu. Již nyní jsem svým způsobem pro některé holky (poznámka redakce - myšleno ostatní ženy v podobném věku) jistým vzorem, měřítkem. Když mne vidí na kole, říkají si, že když jezdí ona, tak můžeme také kola vytáhnout.
Jak říká moje kamarádka, s kterou souhlasím: „Musíme bojovat, i když nikdy nevyhrajeme. To abychom nezestárli blbě.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho zdravého a veselého pohybu nejen na kole.


Sdílejte: