Chodíš už do školy?

Pěšky Aktuálně
12. 5. 2017 Jarmila Johnová
děti v pohybu před školou
Děti milují pohyb - pokud v nich tu lásku nezničíme... Foto: Archiv Pražské matky

Obligátní dotaz „Chodíš už do školy?“, který s oblibou pokládají dospělí dětem, má hlubší význam, než se na první pohled zdá.  

Do školy se dnes spíše jezdí

Začít chodit do školy totiž znamenalo, snad už od dob zavedení povinné školní docházky Marií Terezií v r. 1774, vstoupit do nové fáze života, během níž se člověk začne pohybovat a jednat samostatněji a učí se dovednostem, které jsou prospěšné nejen rodině, ale celé společnosti. Jenže, jak jsme si již řekli minule (zde), to už dnes neplatí. Rodiče své potomky do školy vodí a často vozí autem až do puberty. Dětem tak schází při vstupu do období vzdělávání nejen pohyb, ale i samostatnost, což mívá neblahý vliv na jejich fyzické i mentální prospívání i dospívání.

Podle britských údajů vystoupal v posledních letech podíl dětí dovážených do školy autem až na 60 %. V ČR se, pokud víme, podobné průzkumy zatím neprováděly, ale podle dotazníkových šetření, která proběhla v rámci programu Bezpečné cesty do školy na několika desítkách pražských škol, se tento podíl od českého prostřed příliš neliší. Čím dále od centra, tím více vozí rodiče děti autem.

Čím méně pohybu, tím více chorob

Stále častěji se setkáváme se stesky dětských lékařů i učitelů nejen na špatný zdravotní stav, ale i fyzickou kondici žáků základních škol, které neujdou pěšky ani kilometr. V médiích zaznívají dokonce názory zdravotníků, že jsme my, dospělí, snad poslední generací, která může oproti předešlé generaci očekávat prodloužení svého života. Naši potomci se pravděpodobně vinou nezdravého životního stylu a znečištěného životního prostředí delšího života – ve srovnání s námi – již nedočkají. Zvyšuje se procento obézních dětí i dospělých a s tím přibývá i chorob spojených s nedostatkem pohybu, špatným stravováním a znečištěným ovzduším: nemoci oběhového, pohybového, imunitního systému, zvyšuje se výskyt cukrovky, nemocí dýchacích cest, astmatu, alergií, vlivem znečištění ovzduší může být dokonce zasažena genetická výbava plodu, prokázáno je také zvýšené riziko vzniku rakovinového bujení, a fenoménu znečištění ovzduší přičítají současné výzkumy navíc rozšiřování Alzheimerovy choroby.

V České republice se v současnosti potýká s obezitou celá třetina dětí a jejich podíl stoupá. Jako ideální bezplatnou prevenci doporučují lékaři každodenní nepřerušenou nejméně 10minutovou, nejlépe 20minutovou chůzi.

dětský obrázek s větou, že děti chtějí park
Z projektu Bezpečné cesty do školy - ZŠ Praha-Slivenec. Foto: Archiv Pražské matky

Znečištění ovzduší v autě je horší než na ulici

Dojíždění do školy autem zvyšuje v dopravních špičkách automobilový provoz, a tím samozřejmě i znečištění ovzduší. Nevěřte tomu, že děti uchráníte před smogem, jestliže je dovezete do školy autem. V uzavřeném prostoru auta je koncentrace nejmenších prachových částic, které jsou pro vdechování nejnebezpečnější, větší, než když kráčíte podél kolony aut venku. Z hlediska znečištění ovzduší prachovými částicemi jsou špatné jakékoli uzavřené místnosti, protože práší nejen auta, stavby, továrny, ale i lidé (z oděvů i vlastní kůže), proto je třeba větrat ve třídách alespoň krátce i při zhoršených rozptylových podmínkách a obecně setrvávat co nejdéle ve venkovním prostředí. Ale to nejhorší, co můžeme pro dýchací ústrojí svých potomků udělat, je dovážet je až přímo před školu, zastavit a túrovat  motor pod okny tříd, dokud své potomky nevyložíte. Koncentrace znečišťujících látek, které před školou i ve třídách všichni vdechují téměř neředěné z výfuků, by „porazila i vola“,  jak říká české lidové úsloví, my   však do takového prostředí dobrovolně a bez výčitek stavíme dennodenně své vlastní děti.

Světová zdravotnická organizace doporučuje, aby nebyla překročena hodnota 24hodinové koncentrace prachových částic 10 mikrogramů /m3, tak nízká hodnota se však na pražských monitorovacích stanicích vyskytne jen málokdy. Při letošních smogových situacích byly na tzv. pozaďových monitorovacích stanicích (které neměří znečištění z automobilového provozu, tam bývají koncentrace prašných částic vyšší) naměřeny hodnoty 10x až 18x vyšší. Např. na území mateřské školy v pražských Vršovicích, kde je jedna z těchto pozaďových stanic umístěna,  bylo naměřeno 180 mikrogramů/m3 . Na tomto místě byla tedy nejen 18x překročena doporučená hodnota WHO (Světové zdravotnické organizace), ale již 2. 4. 2017 zde byl také „vyplýtván“ možný počet  překročení  imisního limitu 50 mikrogramů/m3 povolený zákonem na celý rok – viz portál Českého hydrometeorologického ústavu ČR. Podle MUDr. Evy Rychlíkové má přitom znečištění ovzduší nejhorší dopad právě na děti, jejichž dýchací i imunitní systém se teprve utvářejí.

Dopřejme dětem samostatnost

Stejně nebezpečná je i psychická zátěž dětí při tomto stylu života. Nemusíme být zrovna vědci či pedagogové, abychom si jako rodičové neuvědomili, že dítě pro svůj rozvoj potřebuje s postupem času rozšiřovat svou pohybovou a tím i poznávací samostatnost. Pokud se mu jí nedostává, strádá, což se postupem času může projevit psychickými poruchami. Měli bychom si položit otázku, zda nedisciplinovanost a agresivita současné mladé generace, kterou jí dospělí tak často vyčítají, nemůže pramenit i z nedostatku prostoru pro samostatné aktivity, pozorování, rozhodování. Všichni víme z vlastních dětských zkušeností, jak je blažené poflakovat se po škole sám/sama nebo se spolužáky po okolí, prolézat průchody, obchody, objevovat nové cesty, bavit se s obchodníky, kupovat si v papírnictví nebo u zelináře cokoli za babku. Nejenže nás to bavilo, ale naplňovalo nás to i uspokojením, co všechno dokážeme sami objevit. Proč neděláme více pro to, abychom dopřáli i svým dětem pohyb v dopravně bezpečných ulicích a s ním i samostatnost, čisté ovzduší, a tedy i více zdraví a lidské důstojnosti?

děti zahradničí
Z projektu Bezpečné cesty do školy - ZŠ Praha-Slivenec. Foto: Archiv Pražské matky

Co může každý z nás, rodičů, udělat pro to, aby děti mohly chodit do školy pěšky?

  • Nejmenší děti můžeme alespoň část cesty do školy provázet, a je-li to možné, mohou jet i na kole, koloběžce atp., čemuž dávají obvykle přednost.
  • V doprovázení menších dětí nebo na nebezpečných úsecích se můžeme střídat s ostatními rodiči a vytvářet tzv. pěšibusy, do nichž mohou při cestě do školy ostatní děti přistupovat.
  • Aby byly pěší cesty pro děti bezpečnější, můžeme se přihlásit do programu Bezpečné cesty do školy, v jehož rámci děti mapují ze svého pohledu nebezpečná místa, odborníci navrhují řešení a město návrhy postupně realizuje (stránky projektu zde).
  • S rodiči a pedagogy můžeme ustanovit skupinu, do níž přizveme zástupce své městské části a magistrátu a která bude pravidelně sledovat cesty do školy a snažit se zlepšovat podmínky pro chůzi, resp. jízdu na kole při cestě do školy.
  • Na problémová místa na pěších i cyklistických cestách lze upozorňovat město nebo městskou část na také na webech chodcisobe.cz nebo zmente.to.cz.
  • Před školu lze postavit rodičovskou hlídku, která pomáhá v ranních, případně i některých odpoledních hodinách dětem přecházet bezpečně ulici, magistrát vás k tomu vyškolí.
  • Na škole, kterou navštěvují naše děti, máme možnost organizovat pěší dny a motivovat je svým příkladem, aby chodili pěšky nebo jezdili na kole.
  • Můžeme organizovat školní pěší nebo i cyklistické výlety po hezkých pražských cestách, není jich tak málo a děti to baví. Jen tak se totiž děti, ale i mnozí dospělí naučí po Praze chodit, nebo jezdit na kole.
  • Nejezděme pokud možno přímo před školu autem a nikdy netúrujme naprázdno motory!
  • Můžeme se v rámci školy dohodnout, že namísto parkoviště před školou zřídíme příjemné místo s lavičkami pro vyzvedávání dětí.
  • Před školou bychom nikdy neměli parkovat, couvat, otáčet se na přechodu nebo v jeho těsné blízkosti.
  • Hlavní princip, jak můžeme naučit své děti bezpečnému pohybu v dopravním prostředí – ať už v roli chodce, cyklisty či automobilisty – není vozit je až na vysokou školu autem, ale dodržovat dopravní předpisy, být k sobě vzájemně ohleduplní a dopřát jim co nejdříve podle věku, povahy i stavu dopravního prostředí samostatnost při cestách do školy.

 


Sdílejte: