Pražské matky: "Respekt pro čistou stopu, Despekt pro SUV ve městě"

Autem Aktuálně
23. 7. 2017 Jarmila Johnová
DĚTI PŘECHÁZEJÍCÍ ULICI
Ilustrační foto: autorka

Na hlavu pražského magistrátu se v červnu snesla vlna mediální kritiky za jeho doporučení řidičům nepoužívat ve městě vozy SUV. I jinak seriózní týdeník Respekt kampani proti SUV udělil dokonce pohlavek v podobě "ocenění" Despekt.

Čistou stopou Prahou (ČSP)

Projekt magistrátu ČSP podporuje změnu životního stylu a dopravního chování obyvatel i návštěvníků, aby za sebou zanechávali ve městě sužovaném negativními dopady dopravy mnohem čistší ekologickou stopu, a přináší informace, které pomáhají obyvatelům Prahy se v problematice snesitelnějšího života orientovat. Před prázdninami ČSP na svůj web umístila video upozorňující na nevýhody tzv. sportovně užitkových vozů (SUV) při parkování a na nebezpečí, které představují pro nejmenší chodce.

Změna životního stylu je nutná

Pražské matky jsou spolek, který po celé období své existence cílí svou činností k tomu, aby veřejná prostranství, jejichž hlavní součástí jsou ulice, nesloužila jen k průjezdu aut, ale také životu v nich. Zároveň je to organizace, která je po dlouhá léta s městem ve sporu pro nevyváženou podporu automobilismu, jež o několik řádů převyšuje investice veřejných prostranství pro chodce. Ale v tomto případě se musí kampaně ČSP zastat: beze změny životního stylu se nikomu z nás nebude ve městě žít ani jezdit lépe. Pro to, aby se to stalo, musí něco udělat bez výjimky každý z nás. Město má samozřejmě možnosti, a někdy je nezbytné jich i využít, jako jsou různé zákazy, příkazy či regulace. Koneckonců by bylo možné i zakázat vjezd "esúvéček" do centra, jak to již v některých metropolích funguje. Magistrát však (zatím) považuje za efektivnější přesvědčit občany chovat se tak, aby si vzájemně neškodili - ale jak se zdá, i to je pro mnohé nestravitelné.

Bezpečnost pro mé dítě, ne pro ty ostatní

SUV je oblíbené auto dobře situovaných vrstev, zejména žen, které v něm vozívají děti, protože jim připadá bezpečnější než konvenční osobní vozidla. Vzhledem k tomu, že SUV je robustnější, téměř vždy těžší i hůře manévrovatelné a řidič je posazen výše, to však znamená bezpečnost jen pro dítě, které se veze uvnitř, nikoli pro dítě, které přechází přímo před SUV.

Nevýhody SUV pro město

Veřejnost laická i odborná motoristická se mýlí, jestliže pohyb SUV po městě hájí. Zde je výčet základních nevýhod SUV pro město.

  • Vzhledem ke své velikosti zvyšují nároky na prostor ve městě, kde je notorický nedostatek parkovacích míst.
  • S výjimkou speciálních SUV mají vyšší spotřebu paliva než osobní auta, takže zvyšují produkci skleníkových plynů a přispívají tak více ke změnám klimatu.
  • Kvůli vyšší spotřebě paliva více znečišťují již tak špinavé pražské ovzduší, v jehož důsledku jsme v průměru ve městě nemocnější a dožíváme se o několik měsíců méně (v ČR se očekávaná délka života kvůli znečištění ovzduší zkrátí v průměru o 10 měsíců), než by tomu bylo v čistším ovzduší.
  • Řidič/ka může snadno přehlédnout malé dítě přecházející přímo před, resp. pod autem, protože sedí ve voze výše než u běžného osobního vozu.
  • Při parkování je auto nemotornější a je vyšší než běžné osobní auto, což opět v současné pražské situaci, kde je parkování často vyznačeno ("místní výjimka") proti obecnému pravidlu v bezprostřední blízkosti přechodu, zhoršuje či úplně znemožňuje vzájemný rozhled řidiče a malého dítěte, které za parkujícím SUV není vidět.
  • Vzhledem k tomu, že SUV je téměř vždy těžší, více spotřebovává vozovku a kvůli tomu zvyšuje i nároky na veřejný rozpočet města - tedy i kapsu každého z nás, kdo nevlastní SUV nebo žádné auto -, z něhož se údržba hradí.

Sečteno a podtrženo: SUV představují v porovnání s běžnými osobními automobily větší nebezpečí pro ostatní účastníky silničního provozu, více přispívají ke klimatickým změnám i znečištění ovzduší než konvenční auta a ve městě ani v terénu mimo silnici by neměly jezdit. Využívat "esúvéčka" ve městě je proto eufemisticky řečeno neopodstatněné, spíše však nevhodné a také bezohledné.

(Autorka je předsedkyně spolku Pražské matky)