Výsečový graf zvaný „koláč“ ukazující poměrné zastoupení automobilů na silnicích podle druhu pohonu bude v roce 2040 prakticky rovnoměrně rozčtvrcen mezi auta na baterie (26 %), na vodík (25 %), se spalovacím motorem (25 %) a hybridy (24 %). Alespoň si to myslí 900 šéfů automobilek ze 42 zemí.
I v letošním prestižním průzkumu společnosti KPMG se tak mimo jiné potvrdilo, že lídři automobilového průmyslu výrazně víc než je obecné mínění sázejí na vodík a méně na e-auta poháněná bateriemi, kde podle nich bude největší brzdou jejich ještě většího prosazení chybějící infrastruktura.
Něco na tom vodíku tedy každopádně je a nabízí se otázka, jak si v rozvoji vodíkové mobility stojíme v Česku.
Jedna pumpa, jeden bus, nula aut
Psal se rok 2009 a po završení tříletého mezinárodního projektu vyrazil do neratovických ulic vodíkový autobus TriHyBus napájený z tamější neveřejné vodíkové čerpací stanice, tehdy jediné nejen v Česku, ale i v celé střední a východní Evropě... Kdybychom byli hodně škodolibí, mohli bychom pokračovat: píše se rok 2018 a nezměnilo se nic.
„Tehdy vrcholila finanční krize, všichni šetřili a dlouhou dobu všichni jeli v úsporném režimu,“ vysvětlil pro Český rozhlas Aleš Doucek, vedoucí oddělení vodíkových technologií v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži . „Mysleli jsme si, že uděláme prototyp, pár let ho budeme testovat a pak nic nebude stát v cestě tomu, aby ty autobusy jezdily ve velkém.“ (Rozhovor si můžete rozkliknout ZDE.) Právě UJV v Řeži se společností Škoda Electric a Proton Motor TriHyBus vyvinuly.
Dvojnásobné investice
Škodolibost ale není na místě, protože se věci posouvaly vpřed, byť se to na českých silnicích neprojevilo. Po celou dobu dobu mimo jiné pokračoval výzkum, který již od roku 2007 podporuje i specializovaná Česká vodíková technologická platforma HYTEP, Česká republika se například podílela i na projektu dotovaném EU a Ministerstvem dopravy ČR (MD).
Zásadní obrat se udál v loňském roce, kdy MD nejprve v návaznosti na Národní akční plán čisté mobility zadalo studii možností využití vodíku v dopravě a poté se v této oblasti rozhodlo zdvojnásobit investice. Národní akční plán byl vládou ČR schválen v listopadu 2015 a s vodíkem se v něm příliš nepočítalo. Od té doby však, jak zdůraznil Luděk Sosna, ředitel odboru strategie MD, „došlo v oblasti tzv. vodíkové mobility k podstatnému vývoji… Na tento vývoj musíme adekvátně reagovat.“ (VÍCE)
Zájem je, jde o cenu
Průzkumu společnosti Grant Thornton pro MD ukázal, že pro Čechy je ohleduplnost k životnímu prostředí velmi důležitá (77 % dotazovaných uvedlo, že hlavní výhodu vodíkových aut vidí v bezemisním provozu), prioritou pro nákup automobilu ale zůstává cena (69 % respondentů by si vodíkové auto nepořídilo, pokud by za něj měly vydat víc než za klasické na spalovací pohon, pouze necelá 4 % z dotazovaných by pak byla ochotna akceptovat cenu i o polovinu vyšší).
Pozitivní nicméně je, že by značnou část Čechů při stejné ceně od nákupu vodíkového auta neodradily ani jejich jisté nedostatky ve srovnání s konvenčním vozem (60 % respondentů by nevadila dvojnásobná doba tankování a dvěma třetinám dojezd pod 500 km).
Stručnou prezentaci výsledků studie včetně SWAT analýzy silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb pro využití vodíkového pohonu v dopravě naleznete v příloze.
Páteřní síť čerpacích stanic do roku 2025
V červenci loňského roku v rámci konference věnované vodíkové energetice zástupce MD uvedl, že zdvojnásobení investic do rozvoje infrastruktury pro provoz vodíkových vozidel znamená vynaložit do roku 2023 na programy pro vodíkovou infrastrukturu 200 milionů korun, s dalšími penězi se počítá ze soukromé sféry. Do roku 2025 by se tak mělo v Česku vybudovat 12 plnicích stanic pro vodíková vozidla, do roku 2030 by jich mělo být už přes stovku.
Během dvou let by měla v Česku vzniknout první vodíková „benzinka“ pro malá vozidla, kterou plánuje ÚJV Řež (resp. její většinový majitel ČEZ). Pro obyvatele české metropole je zajímavé, že by do testování měl být v tomto případě zapojen některý z pražských přívozů, jehož dieselový motor by byl nahrazen vodíkovými palivovými články v kombinaci s baterií. Rozšíření stávajících čerpacích stanic na Barrandově a v Litvínově o stojany na vodík v dohledné době plánuje i Benzina (resp. Unipetrol).
V řadě zemí se auta na vodík již prodávají (o jaká jde i s jejich základní charakteristikou najdete například na webových stránkách hybrid.cz), zatímco u nás by to byl zatím nesmysl, protože do nich ještě není kde načerpat palivo. To se však bude pomalu měnit a na silnicích tyto vozy začneme potkávat.
Jenom čas ukáže, nakolik bude vodíková technologie životaschopná. Jisté ale je, že na to nebudou mít žádný vliv milovníci řevu motorů na plné otáčky a vůně spáleného benzínu či nafty, kteří už dopředu tvrdí, že vodíková auta představují slepou cestu automobilismu, což ostatně podle nich platí také pro elektromobily a často i technologie snižující emise z výfuků konvenčních aut.
