Jeden den v roce je v celém Bruselu zakázaná veškerá individuální automobilová doprava a díky tomu mohou v tento den obyvatelé Bruselu dýchat čistý vzduch. Byli jsme tam a reportáž přinesli ZDE. Nejde však v případě slov „čistý vzduch“ pouze o frázi?
Konkrétní otázka zní, zda se může velkoměstský vzduch bez obvyklého zamořování zplodinami z výfuků desetitisíců automobilů opravdu podstatně pročistit během pouhého jediného dne. A odpověď je jednoznačná: hodnoty koncentrace významných polutantů významně klesnou už do hodiny, v případě černého uhlíku (součást velmi jemných a velmi nebezpečných pevných částic PM2,5) dokonce na jednu pětinu obvyklého stavu.
Na rozdíl od Prahy, kde je na Den bez aut automobilům zakázán vjezd jen do jedné ulice, nesmí v tento den v Bruselu jezdit auta nikde. Jde o 160 kilometrů čtverečních bez individuální automobilové dopravy, což představuje velmi slušné podmínky pro „laboratorní pokus“, v němž výsledky měření na jednom místě neovlivňuje případný „plíživý“ smog z okolních ulic.
Jízda automobilů byla v Bruselu letos zakázána v neděli 16. září mezi 9.00 a 19.00. Zde jsou grafy s výsledky.
LEVÝ GRAF – ČERNÝ UHLÍK
Žluté sloupce ukazují průměrnou úroveň černého uhlíku v ovzduší během pracovních dnů a modré sloupce průměrnou hodnotu během běžných nedělí. Červená čára představuje naměřené hodnoty během Dne bez aut. Prakticky okamžitě po deváté ráno, kdy zákaz začal platit, klesla koncentrace černého uhlíku na pouhou jednu pětinu stavu běžné neděle. Po sedmé večer, kdy se do ulic vrátila auta, se hodnoty opět vyhouply do původního stavu.
PRAVÝ GRAF – OXID DUSIČITÝ
Také pokles hodnot koncentrace oxidu dusičitého v ovzduší během Dne bez aut je markantní, byť ne tak dramatický. Ve srovnání s běžnou nedělí poklesly hodnoty NO2 zhruba o 30 procent.
Otázka na závěr – má vůbec smysl Den bez aut pořádat, když se po něm na dalších 364 dnů koncentrace polutantů vrátí na původní úroveň? Určitě ano. I těch pár „čistých“ hodin stojí za to, a akce má navíc charakter svátku, v němž veřejný prostor „normálně“ okupovaný auty patří lidem.
Jejich snahou samozřejmě není auta nadobro zakázat, ale snížit jejich nadužívání a celkově ekologizovat dopravu – a měření jako právě uvedené nejlépe ukazují proč.
