Znečištěný vzduch je neviditelný, jde o zákeřného zabijáka, s pomocí statistických zobrazovacích ho však vidět můžeme. V článku najdete mapu dopravou nejvíce zamořených oblastí Prahy i výsledky vědecké meta-studie, jež stanovuje kritickou zónu kolem zdrojů znečištění, kde jsou zdravotní rizika nejzásadnější.
S tím, že na Horské Kvildě je lepší vzduch než v Praze, netřeba nijak zvlášť polemizovat. Dává to smysl. Co už tak jasné být nemusí, je fakt, že kvalita ovzduší se liší i v rámci mnohem menších vzdáleností než Praha–Šumava. Různá může být dokonce i v rámci jednotlivých městských částí.
Určujícím faktorem je vzdálenost od zdroje znečištění, kterým je v centru Prahy převážně osobní automobilová doprava, na okrajích pak lokální vytápění. O tom, co z výfuků putuje do vzduchu a co nám to způsobuje, jste si u nás mohli přečíst nedávno například ZDE.
JAK BLÍZKO JE BLÍZKO?
Odpověď na tuto otázku nabízí kritická meta-analýza více než 700 vědeckých studií zabývajících se dopady znečištěného vzduchu na lidské zdraví, kterou v roce 2010 provedl expertní panel při americkém Health Effects Institute – neziskového institutu, který se nezávislému výzkumu věnuje už od roku 1980. Tento institut je z velké části financován americkou Environmental Protection Agency, světovými výrobci automobilů a řadou dalších menších přispěvatelů.
Na základě syntézy těch nejlepších dostupných důkazů vědci stanovili expoziční zónu největších dopadů automobilového znečištění v rozsahu 300 až 500 metrů od dálnice nebo hlavní silnice. Rozmezí je určeno několika faktory, jako jsou rozptylové podmínky, sídelní zástavba či roční období. Pro ilustrací dále dodávají, že 30 až 45 % obyvatel velkých severoamerických měst denně žije v takové zóně. Zdravotním rizikům spojených s dýcháním vyšších koncentrací oxidů dusíků, uhlíků i prachových částič jsou tak vystaveni téměř nepřetržitě.
Podle doktora Miroslava Šuty z plzeňského Centra pro životní prostředí a zdraví se každý metr dál od zdroje počítá. Šuta radí, že pokud vám na vašem zdraví záleží, je vhodnější vybrat si cestu (ať už pěšky, autem nebo na kole), která vede mimo hlavní tahy, byť může být o něco delší. Je už pak zcela na nás, zda si více vážíme času nebo zdraví.
A CO NA TO PRAHA?
Podle posledních dat z programu zlepšování kvality ovzduší Ministerstva životního prostředí dochází k překračování imisních limitů stanovených zákonem na většině území města. Imisní limit karcinogenního benzo[a]pyrenu v ovzduší byl v minulém roce překročen na 70 % a předloni dokonce na 90 % území Prahy. Benzo[a]pyren je produktem nedokonalého spalování dřeva či uhlí, jeho hlavním zdrojem je tedy lokální vytápení domácností. Veselejší je alespoň klesající trend podílu lidí žijících v oblastech s častým překračováním imisních limitů.
Ve vypouštění benzo[a]pyrenu hraje automobilová doprava jen velmi okrajovou roli. Jinak je tomu u znečištění dráždivými oxidy dusíku a pevnými částicemi, které zanáší náš dýchací systém. Za ty je do velké míry zodpovědné spalování fosilních paliv v našich motorech.
Jakým způsobem se podílí automobilová doprava na znečištění prachovými částicemi PM10 je zřejmé z grafiky níže. V mapě jsou zřetelné vysokokapacitní komunikace i rušné mimoúrovňové křižovatky. Na těchto místech také pravidelně dochází k překračování imisních limitů.
Podobně je to i u mapy koncentrací oxidu dusičitého (NO2), kde můžeme zřetelně pozorovat například magistrálu v úseku Václavské náměstí – Florenc, Štěrboholskou radiálu nebo vjezd do systému tunelů na Malovance. Z dalších významných zdrojů oxidů dusíků je pak na mapě vidět například Letiště Václava Havla nebo provozovna Českomoravský cement, a.s., v Radotíně.
Stav znečištění ovzduší v konkrétním místě však není všeříkající. Aby se daly s jistotou určit individuální vlivy na naše zdraví, museli bychom vědět, jak často a jak dlouho se v postižených místech vyskytujeme, jakou činnost tam vykonáváme nebo jaké je tam zpravidla počasí.
Imise pevných částic a oxidů dusíku jsou nejčastěji spojovány s nemocemi krevního a dýchacího oběhu, jehož kondice nezávisí pouze na kvalitě dýchaného vzduchu, ale mimo jiné také na množství zdravého pohybu nebo kvalitní stravě. Proto to, že žijete ve znečištěné oblasti, ještě nemusí znamenat konec světa. Ale může. Bohužel ze statistik vyplývá, že pro několik set Pražanů dýchání znečištěného vzduchu konec světa znamená. V celorepublikovém měřítku pak jde podle závěrů Národního Kontrolního úřadu o více než 5000 zbytečných předčasných úmrtí ročně.
Informace máte. Změna je, milí čtenáři a čtenářky, už zcela na vás. Významná část znečištění vzduchu je výsledkem individuálního rozhodnutí. Třeba o tom, jakým způsobem budu jezdit do práce nebo čím si doma zatopím.
V případě vytápění, dalšího významného zdroje znečištění vzduchu, Praha rovnou nabízí finanční dotaci na nákup šetrnějšího kotle, aby změnu chování učinila co nejatraktivnější. Ve výsledku se to vyplatí jak státní kase, tak našemu zdraví.
Projekt Čistou Stopou Prahou je v roce 2018–2019 spolufinancován z projektu „Čistá mobilita pro Prahu". Ten je financován Státním fondem životního prostředí České republiky na základě rozhodnutí ministra životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí a Státní fond životního prostředí České republiky neodpovídají za věcný a formální obsah informací, které příjemce podpory zveřejní v rámci realizace podporovaného projektu. Více na www.sfzp.cz, www.mzp.cz.
